Pavel Klicpera (*8. 1. 1961)
Jeho tvorbu, (v osmdesátých letech publikoval v tehdejším tisku a jeho básně vyšly ve sborníku mladých autorů Poetník 81) ovlivnilo setkání s básnířkou, herečkou a divadelní režisérkou Evou Hrubou. Spolu založili autorské divadlo ADiE.H a stali se alternativní scénou Hálkova městského divadla Nymburk. Posbírali řadu ocenění na tehdejších festivalech alternativních divadel malých forem. Byli častými hosty pražských klubových scén Rubín, Bílý Koníček, Řeznická a stali se členy tehdejší Poetické vinárny VIOLA. Na lidové konzervatoři (obor Divadlo poezie a Autorské divadlo) poznal Mirka Kováříka (Zelené peří), který kultivoval nejen jeho přednes, ale také následující tvorbu. Jeho profesory byli mj. scénárista a režisér Pavel Fiala, herečka Radka Fidlerová, hudebník Miki Jelínek a režisér Zdeněk Potužil. V roce 1988 opustil z politických důvodů svoji původní profesi výpravčího a dozorčího mezinárodního provozu na pražském nádraží Holešovice. Krátce působil jako dramaturg hudebního klubu Dvojka a na pár měsíců zaškobrtnul jako asistent režie a herec „jedné věty“ v Divadle Pod Palmovkou. Divadlo už nikdy! To bylo heslo, které jej přivedlo na začátku devadesátých let do světa reklamy. Stál u zrodu nadnárodní reklamní agentury DORLAND a na spotřebitelský trh pomáhal uvádět na tehdejší dobu mimořádné značky – Dobrá voda, Agrobanka, Minolta a další…
Trendem doby, kromě budování značek populárních produktů, byl i vznik nové mediální disciplíny nazvané Public Relations. Spoluzakládal tisková oddělení ve stavební spořitelně Raifeissen, v oční klinice Lexum, ve vydavatelství Roof. Stal se šefredaktorem internetových časopisů a podílel se na vzniku televizního projektu první tuzemské televize Mňam Prima vařečka. Hned poté napsal s Lídou Holickou knihu Labužnické putování po Jizerských horách pro vydavatelství VLTAVA. Média, komunikace, public relations, psaní scénářů, básní, fejetonů, spolupráce s Českým rozhlasem (Výlety, Dobrou chuť Česko) s Českou televizí (Toulavá kamera, Dobré ráno z Brna a z Ostravy, Živě na Jedničce), TV Metropol (Kam z Prahy), a taky nejstarší filmový festival s turistickou tématikou na světě Tourfilm a festival Arts&Film v Telči – to byl a stále ještě je jeho tvůrčí život. Rostislav Vondruška (+2024), Iveta Toušlová, Alena Zárybnická, Pavel Kudrna, Monika Valentová, Jaroslava Panýrková, Tomáš Sláma (+2004), Jindřich Santar (+2013), Máša Konečná – Maasová (+2015), Lenny Trčková, Jana Berg, Zdena Kabourková, ale především Josef Schutz (+2015), prezident nejstaršího filmového festivalu s turistickou tématikou na světě, Tourfilm. To byl jen zlomek z výčtu osobností, které mu nejen ukázaly cestu, ale díky jim dostal šanci, vyučil se, byl podporován a zároveň se mohl cítit jejich plnohodnotným sparing partnerem, při řadě společných pracovních i společenských aktivit.
Před časem ředitel komunikace a tiskový mluvčí ve státní agentuře CzechTourism, která propagovala Česko jako ideální turistickou destinací. Později poradce ministra kultury. Dnes publicista, básník, moderátor, konzultant v oboru médii a public relations a také autor a režisér pořadů, které se skupinou přátel realizuje v historických památkách na Nymbursku.
O budoucnosti nemluví, protože údajně zrovna tak jako minulost je jen otiskem další stopy v písku. Miluje jezevčíky, moudré staré lidi, Prahu, Warszawu, Poznań, New York, Skotsko, Písek, Sibiř, Bajkal, Hejnice, Jizerské hory a Klicperův Chlumec nad Cidlinou, kde se narodil. Po pětatřiceti letech života v hlavním městě se vrátil za jeho hranice, do středních Čech, do Zlatého pruhu Polabí, do městečka Rožďalovice, na samém okraji Svatojiřského lesa…. Právě zde, na severní linii kterou kolem Prahy tvoří šest zámků, žila od poslední čtvrtiny 17. století jedna z větví jeho předků. Dva z nich jsou přímo spojeni s osudem jeho rodiny: zámky – Loučeň a Mcely…
A právě zde, v regionu Taxis – Bohemia, se rozhodl prožít další etapu svého života. Doufá, že bude plná nových výzev a inspirací nejen k alternativnímu pojímání života….